Vrch Studenec (736,5 m n. m.) je nejzápadnější dominantou Lužických hor, za nímž se rozkládá krajina Českého Švýcarska. Dřevěná rozhledna zde stála již v polovině 19. století. Ta však musela být stržena kvůli špatnému stavu. V roce 1888 byla na jejím místě slavnostně otevřena železná konstrukce nové vyhlídkové věže. O stavbu se zasloužili členové Horského spolku pro České Švýcarsko, jenž byl ovšem tehdy známější pod svým německým názvem Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz. Finanční stránka plánu byla zajištěna s pomocí českokamenické spořitelny a obcí Česká Kamenice, Chřibská a Líska. Přispěl také textilní podnikatel a továrník Franz Preidl, známý místní mecenáš.

S nezištnou pomocí místních obyvatel bylo na jaře roku 1888 dopraveno na vrchol hory devět tun železa, převážně válcovaných profilů, z nichž díky tisícům nýtů začala vyrůstat přes 16 m vysoká vyhlídková věž. Na její plošinu s maximální kapacitou 25 lidí vedlo půvabné točité schodiště z litiny, s 92 stupni a několika odpočívadly. Vše bylo hotovo za neuvěřitelné tři měsíce a 18. července se mohlo konat slavnostní otevření. Jen do konce roku 1888 pak na rozhlednu vystoupilo přes 5 000 návštěvníků, kteří si po zaplacení 10 krejcarů vstupného mohli vychutnat daleký výhled na Lužické a Jizerské hory, Krkonoše, Krušné hory, České středohoří a různé osamocené přírodní dominanty v dáli, například Ještěd či Bezděz.

O pět let později se na vrcholu hory objevila Kinsky Baude, horská chata vybudovaná majitelem panství, která turistům nabízela občerstvení i možnost přespání.

V druhé polovině 20. století se však o konstrukci nikdo nestaral a tak druhá nejstarší železná rozhledna v Čechách začala rezivět a stala se pro výstup i nebezpečnou. Počátkem 50. let zmizela i chata, jejíž přítomnost dnes dokazují jen kamenné základy.

Doslova za pět minut dvanáct pak přišly roku 1995 s iniciativou na záchranu rozhledny Společnost přátel Děčína – Amici Decini společně s KČT, čímž začala téměř nekonečná anabáze různých jednání. Správa CHKO Lužické hory a Lesy ČR se totiž postavily proti návrhu rekonstrukce a věž měla být v květnu následujícího roku zbořena. Její konec na poslední chvíli odvrátil znalecký posudek, podle něhož se jedná o vzácnou technickou památku. A tento statut pak rozhledna získala roku 1997 i oficiálně.

Nejprve obnovu zbrzdily nevyjasněné majetkové vztahy, poté se přidal i nesouhlas správy CHKO a Lesů ČR, které odmítly stavbu povolit a nakonec chyběly peníze na celou akci. Teprve po upřesnění, že se nebude jednat o repliku rozhledny, ale o její celkovou obnovu přesvědčilo všechny zúčastněné. To bylo v roce 2007, kdy zároveň vzniká Občanské sdružení Studený a Lipnice (dnes Občanské sdružení pod Studencem) s cílem opravit rozhlednu a navrátit jí její slávu.

Konstrukce byla na vrcholu rozřezána na tři části a vrtulníkem snesena do údolí a po provedení všech potřebných prací se jednotlivé části konstrukce dostaly stejnou cestou zpět a byly opět sestaveny v jeden celek.

V den slunovratu 21. června 2009 se odehrálo slavnostní otevření rozhledny, při jejíž obnově byla použita unikátní původní technologie spojování, tedy nýtování, a zachováno také zůstalo 80% původní konstrukce. Zcela nově byly odlity pouze všechny stupně schodiště.

Překonáte-li nyní výškový rozdíl přes 400 m a vystoupáte po modré a červené značce z České Kamenice až na vrchol Studence, nebudete litovat.